Zajímavé je to, že když se u něčeho jeden baví, druhý to nemusí a nezajímá ho to. Raději si jde po svých za svou zábavou. Podle toho, co člověka baví a zajímá umí někteří lidé posoudit jeho charakter. Není to zase tak nic složitého, jak tvrdí oni. Nota bene, že se také někdy pěkně švihnou. My, když přijdeme k někomu a uvidíme u něj knihovnu plnou knih o záhadách a UFO, tak nám asi bude hnedlinko jasné, co toho člověka zajímá a co ho vlastně baví. A nemusí o tom ani začít mluvit. Totéž, pokud má plno knih o fotbale, tak ho asi nebudou zajímat děti a pletení svetříků.

I když ani to se a priori nevylučuje. Sto lidí, sto chutí, sto názorů. Nejhorší na tom je, pokud zábava ať už je jakákoli ruší druhé lidi, nebo dokonce něco ničí. Ano, máme na mysli čtyřkolkáře a motoristy, kteří ničí lesy a tím také přírodu. Bohužel nejsou na ně páky, jak tomu zamezit. I když já bych věděla, jenže to by mne zavřeli. Nebo si představte souseda, bubeníka, který nemá kde cvičit. Takže do toho buší doma a sousedi si můžou tak leda trhnout nohou. On ví, že mu nikdo nemůže prakticky udělat. I zde je podobné řešení jako předtím, ale je to opět o kriminál. Slušný člověk totiž proti hulvátovi nemá moc šancí zvítězit.

Každá zábava má především bavit. Hlavně toho, kdo ji provozuje. A on si musí sám uvědomit, zda někoho neruší nebo jakkoli neomezuje. Například rybáři si klidně nahází vlasce tam kde se koupou lidé. Pokud je to velká plocha, mělo by být věcí majitele označit místo pro rybáře a pro koupání. Tím se zamezí zbytečným sporům a obě skupiny si mohou svou zábavu provozovat dle své chuti. Jasně, omezování osobní svobody. To je heslo dne a roku. Je na každém člověku, jaký druh zábavy si volí. Chce to jen trochu ohleduplnosti k druhým. Možná se tomu musíme nejprve naučit. Udělejme to co nejdříve a co nejrychleji.